Jak se pokroková nemocnice pro duševně choré změnila v blázinec hrůzy

Hluboko v srdci západní Virginie leží dlouhá budova s vysokou věži uprostřed. Ačkoliv je dnes toto místo opuštěné, Trans – Allegheny Lunatic Asylum, bylo místem plnějším, než se kdy očekávalo. Bohužel bývalé sanatorium pro duševně choré se v průběhu let stalo místem těch nejhorších hrůz, které si jen můžete představit.

Budova měla sloužit jako zařízení pro duševně choré, otevřena byla roku 1863. V té době byla stavba velmi moderní, postavená podle nejlepších technických specifikací. Z počátku mělo sanatorium hostit 250 pacientů, každý z nich měl nárok na vlastní pokoj a o několik let později bylo vybudováno samostatné křídlo, pro černé pacienty.

Takto kdysi vypadala vstupní hala

Sanatorium bylo opravdu nadčasové, k jeho výstavbě byli pozváni kameníci až z Irska. Obrovská okna umožnila pacientům přístup k přirozenému světlu a čerstvému vzduchu. Uvnitř areálu se nacházela farma, mlékárna, vodárna, plynovody i hřbitov. Podle architekta, který vše navrhl, mělo jít o soběstačné, nejmodernější zařízení navržené tak, aby se pacienti cítili jako doma, a tak se mohli lépe uzdravit.

V roce 1881 se ale vše začalo měnit.  Nárůst počtu pacientů s poruchami duševního zdraví způsobil, že klidné sanatorium překročilo kapacitu lůžek o dvojnásobek. Než aby to vedení přiznalo, a poslalo pacienty jinde. Začal se interiér klidného zařízení v tajnosti přeměňovat na blázinec plný hrůz.

Tato komora sloužila ke schlazení pacientů

Pacienti už neměli nárok na samostatné pokoje, naopak se do místnosti museli vejít další tři nebo čtyři pacienti. Farmy a mlékárny, které byly původně určené k uspokojení potřeb maximálně 300 pacientů, nebyly schopny dostatečně zásobit přeplněnou nemocnici. Následkem bylo hladovění pacientů, což samozřejmě v tomto případě znamenalo i celkový pokles jejich duševního zdraví.

Do roku 1938 byl počet přijatých osob překročen o šestinásobek. Pacienti divoce pobíhali po chodbách a všude vládl chaos a násilí. Nebáli se útočit i na personál. Mnohokrát došlo k několika znásilnění sester, nehledě na případ, kdy jedna z ošetřujících nebyla několik dní k nalezení. Po dvou týdnech ji našli lékaři mrtvou pod schodištěm, které se nevyužívalo. Takových případů bylo víc.

Schodiště vedoucí do věže

V padesátých letech dvacátého století měla nemocnice 2600 pacientů, což už byl skoro desetinásobek původní kapacity. To už ale místní orgány začaly nemocnici vyšetřovat. To, co našli uvnitř, za zdmi sanatoria je naprosto šokovalo.

Pacienti spali na podlaze a v mrazírnách kvůli nedostatku nábytku a tepla. Přeplněnost vedla k přepracování personálu a ke sníženému důrazu na hygienu. Kdysi jasná a krásná okna, byla najednou pokryta špínou. Koupelny byly od stropů až po zem špinavé od fekálií. Tapety na stěnách byly v rozkladu. Tam kde se neodloupla sama ji pomohli pacienti. Pacienti, kteří byli považováni za „neschopné se ovládat“, byli uzamčeni v klecích na chodbě, což poskytlo další volná lůžka.

Jeden z opuštěných pokojů

Po více než sto letech trýznění byla nemocnice konečně roku 1994 zavřena. Dnes je budova uzavřena a opuštěná. Pokoje jsou stále plné lékařského vybavení a na chodbách jsou všude invalidní vozíky. Od roku 2007 jsou pořádány výlety pro ty, kteří chtějí pocítit hrůzy na vlastní kůži. Podle těch, kteří už opuštěnou nemocnici navštívili, je přítomnost stovek pacientů, kteří zde zahynuli, patrná všude.