Mezi 3300 a 1300 př.nl vzkvétala mezi Indií a Pákistánem v údolí Indu velká civilizace, která nakonec záhadným způsobem zmizela spolu se svými dvěma velkými městy, Mohendžodaro a Harappa.
Jsou tací, kteří doslovně a prezentisticky přečetli Mahábháratu , velký indický epos, který podrobně vysvětluje účinky a následky masivních výbuchů „ jasných jako tisíc sluncí “ spolu se spálenými těly, která se změnila k nepoznání. Že by jaderná válka před tisíci lety?
Zastánci těchto myšlenek tvrdí, že vrstva vysoce radioaktivního popela byla nalezena poblíž Jodhpur, ve státě Rádžasthán, který se nachází v severozápadní Indii. Archeologové našli 44 těl roztroušených po ulicích Mohendžodaro, což naznačuje, že zemřeli nečekaně a násilně.
Epicentrum výbuchu
Britský analytik David Davenport objevil, co bylo epicentrem velké exploze. Na ploše více než 45 metrů byly všechny horniny roztaveny, což znamenalo dosažení teplot 1500 stupňů Celsia, přeměnu ve sklo.
A. Gorbovsky ve své knize „ Hádanky starověké historie “ vysvětluje, že některé z koster nalezených v Mohenjo Daro obsahovaly vysoké úrovně radiace. Jak je to možné?
Podle legendy „ zbraně bohů “ zničily město a způsobily smrt všech jeho obyvatel. V Drona Parva neboli Knize Drona, sedmé z osmnácti knih, které tvoří epos Mahábhárata, čteme:
„Byl vypálen brilantní projektil, který měl lesk bezdýmného ohně, a nepřátelské zástupy byly obklopeny hustou tmou: všude padla tma.“ Foukaly hrozné větry a zvedly se mraky, červené jako krev: samy živly ukázaly svůj zmatek. Slunce se točilo a svět, sežehnutý žárem té zbraně, se zdál být v horečce. Sloni v hrůze utekli a hledali útočiště. Vodní tvorové se objali a nepřítel padal jako stromy poražené prudkým požárem… Oře a vozy zničené energií té zbraně vypadaly jako pařezy pohlcené požárem lesa. Všude se zhroutily tisíce aut. A pak na armádu padla tma…“
Mohendžodaro (doslova znamená ‚ hora smrti ‚) se vynořilo z mlhy minulosti v polovině 19. století, během výstavby železniční trati spojující Karáčí a Láhaur, ale studium města začalo až ve 20. letech 20. století.
V době největšího rozmachu zabíralo 250 hektarů a žilo zde 35 tisíc obyvatel. Na nejvyšším místě tato civilizace postavila citadelu obsahující velký obytný komplex, velký prostor obklopený sloupy a obrovskou dřevěnou stodolu.
Věda se snaží vše vysvětlit
Jak se očekávalo, věda nepovažuje za pravděpodobné, že tato civilizace zmizela kvůli atomovému výbuchu, ale nemá přesvědčivou odpověď na to, co se stalo.
Mortimer Wheeler, generální ředitel Archeologického průzkumu Indie v letech 1944 až 1948, předpokládal, že mnoho nepohřbených mrtvol nalezených v horních patrech archeologického naleziště Mohenjo-Daro bylo ve skutečnosti obětí války, nikoli však jaderného konfliktu. ale spíše kočovného indoevropského kmene, zvaného Árijci, který náhle napadl a dobyl údolí řeky Indus.
K této invazi došlo kolem roku 1800 a 1500 př. n. l. Tím však civilizace neskončila, protože několik prvků civilizace, které se dařilo v údolí Indu, bylo nalezeno v pozdějších kulturách.
Jiní odborníci poukazují na změnu klimatu jako na prvek, který vedl k úpadku a zániku této vyspělé civilizace. Vysychání řeky Saraswati ve skutečnosti začalo kolem roku 1900 př. n. l. Není však jasné, zda to byla hlavní příčina změny počasí, nebo zda to byla velká povodeň.
Konečně jsou tací, kteří tvrdí, že kolem roku 1800 př. n. l. došlo k tektonickému jevu, který odklonil říční systém Ghaggar Hakra směrem k nížině Gangy, díky čemuž bylo údolí chladnější a sušší.