Večer 11. října 1973 dva kolegové z loděnice, 42letý Charles Hickson a 19letý Calvin Parker – spolu lovili ryby u řeky Pascagoula River ve státě Mississippi, když najednou zaslechli hvízdavý zvuk. Muži následně spatřili dva záblesky modrého světla a podivný oválný objekt, který se k nim začal přibližovat. Události, které podle jejich tvrzení pak následovaly, se do dějin i díky velkému mediálnímu rozruchu zapsaly jako jeden z nejznámějších případů mimozemských únosů na světě.
V noci 10. října 1973 se v New Orleans v Louisianě vyskytlo několik hlášení od 15 svědků (z nichž dva byli policisté), kteří tvrdili, že nad místním sídlištěm viděli letět neznámý objekt. To však byly teprve první hlášení, které měly vyvrcholit incidentem u Pascagoula River. Parker a Hickson byly dobrými přáteli, kteří často chodili spolu na ryby. Toho večera však zaslechli podivný zvuk a spatřili stroj vejčitého tvaru s jakýmsi předním světlem. Stroj se vznášel několik centimetrů nad vodou, zatímco šokováni muži bez pohnutí seděli a sledovali létající předmět. Na objektu se však znenadání otevřely jakési dveře a ven vyšly tři bizarní bytosti neznámého původu.
Entity sice měli nohy jakoby srostlé do jedné, podobné sloní, ale pohybovaly se vzduchem jako kdyby popíraly gravitaci. Byly prý podle popisu obětí vysoké asi 1,5 metru, měly hlavy “ve tvaru náboje”, a neměly žádné krky. Ústa tvořila jen úzká štěrbina a namísto nosu a uší měly tenké špičaté výrůstky, které připomínaly mrkev ze sněhuláka. Kůže bytostí byla bledá a vrásčitá, jejich pohyby byly “mechanické” a na konci rukou měli klepeta stejně jako humři. Přenesly se přes vodu přímo ke dvěma šokovaným mužům, kteří byli najednou paralyzováni a neschopní pohybu. Dvě bytosti popadly Hicksona, zatímco třetí vzala Parkera, který následně od strachu ztratil vědomí (Parker se však po letech přiznal, že si ztrátu vědomí vymyslel). Jeho kolega však celý traumatizující zážitek musel přečkat při plném vědomí.
Trauma z únosu vystřídal strach z výsměchu
Mimozemšťané muže podobným levitující způsobem dopravili na palubu své lodě do silně osvětlené místnosti. Hicksonovi se však zdálo, že v místnosti není žádná gravitace a jeho tělo se v ní vznáší. Bytosti ho pak zkoumaly jakýmsi zařízením, které vypadalo jako obrovské oko a bylo velké asi jako fotbalový míč. Přístroj mu prošel po celém těle, jako by ho skenoval. Po této proceduře Hickson zůstal v místnosti sám, stále paralyzován a vznášející se několik centimetrů nad zemí. Bytosti mezitím pravděpodobně zkoumaly Parkera. Asi po 20 minutách byli muži nakonec propuštěni. Hickson se rozpomenul, jak se najednou ocitl zpět na břehu a spatřil na zemi Parkera, který plakal a modlil se. Oválný objekt pak vzlétl přímo vzhůru a zmizel na noční obloze.
Po nějaké době, kdy muži konečně trochu přišli k sobě, si o bizarním zážitku začali povídat. Zpočátku se oba báli incident nahlásit na policii, samozřejmě z obav z výsměchu od ostatních. Rozhodli se tedy jít do redakce místních novin, ale ta byla zavřená, a tak přece jen museli jít za šerifem. Ten jejich historce samozřejmě neuvěřil a myslel si, že jde o podvod. Když byli oba v uzavřené místnosti, která byla odposlouchávána, šerif si myslel, že muži budou o věci mluvit jako o žertu, ale brzy zjistil, že tu jde o něco víc než jen o vtip. Oba byli totiž ze svého zážitku stále silně otřeseni a vyděšení.
Netrvalo dlouho a podivný zážitek dvou mužů se dostal na veřejnost. Zprávy se nejprve objevily v místních novinách, ale o pár dní později se už případ rozebíral v tisku po celých Spojených státech. Do případu se zapojil i profesor James Harder z University of California či dr. J. Allen Hynek, který reprezentoval letecké síly USA a výzkum neobvyklých vzdušných jevů. Tito dva odborníci na případě strávili mnoho času. Nejprve zpovídali samotné oběti únosu. Harder na Hicksona vyzkoušel i hypnózu, ten byl tak vyděšený, že sezení se muselo zrušit. Oba muži však bez problémů prošli testem na detektoru lží. Oba vědci se nakonec shodli, že muži pravděpodobně mluví pravdu. Hynek dokonce prohlásil: “… určitě se setkali s něčím, co nepocházelo z tohoto světa.”
Během mnoha let po incidentu vznikaly stále další články, rozhovory a dokumenty o tom, co se dvěma mužům u řeky tehdy přihodilo. Oba si během let za svými výpověďmi pevně stáli a zásadně je neměnili. Parker se sice pozornosti spíše vyhýbal, ale Hickson se objevil i v mnoha televizních pořadech. Jejich případ je dodnes považován za jeden z nejlépe zdokumentovaných setkání s mimozemskou civilizací.