Existuje posmrtný život? Lidé, kteří přežili klinickou smrt, mají jasno

Existence posmrtného života je jednou z největších záhad již od počátku lidské historie. Uspokojivou odpověď na otázku co a zda vůbec něco čeká na člověka poté, co zemře, nejspíše neexistuje. Lidé, kteří přežili stav klinické smrti se ale shodnou na jednom. Když srdce přestane tlouct, neznamená to jen velkou prázdnotu a definitivní konec bytí.

Názory na to, zda existuje život po smrti, se různí. Už od dávných dob se různé kultury přou nad tím,zda lidská existence smrtí zcela zaniká, zda se člověk převtělí a začne žít nový život nebo zda se v nebi setká se svými bližními. Britský diskusní server Quora položil svým členům odvěkou otázku: „Jaký to je pocit, když člověk zemře?“

Diskusní vlákno přilákalo mnoho lidí, kteří měli jedno společné. Všichni přežili takzvanou klinickou smrt, kdy jejich srdce přestalo tlouct a po nějaké době se je podařilo doktorům resuscitovat.Jejich pocity jaké to je, když člověk zemře se různí, všichni se ale shodují na jednom. Smrtí lidská existence nekončí.

„Cítila jsem se naprosto šťastně, klidně a smířeně. Neexistuje slovo, které by plně popsalo ten pocit, když člověk umírá. Na převtělení nevěřím, ale na posmrtném životě něco bude,“ napsala diskutérka Megan.

Další diskutérka Vera popisuje to, jak málem zemřela na otravu oxidem uhličitým, když v 11 letech žila se svou matkou v bývalém Sovětském svazu.„Cítila jsem, že umírám. Postupně mi jakoby vypínalo tělo, chtěla jsem křičet o pomoc, ale nemohla jsem. Srdce se mi rozbušilo a pak zcela utichlo. V hlavě jsem cítila bzučení a i to pak jakoby ostrým bodnutím ustalo,“ líčí Vera pocit umírání.

„Poté jsem cítila, jako kdyby gravitace přestala existovat. Viděla jsem jakoby barevná oblaka a galaxie jak se přelévají všude kolem mne. Ani daleko ani blízko. Cítila jsem že stoupám. Věděla jsem, že tam nejsem sama, ač jsem nikoho neviděla, slyšela jsem hlasy. Vítaly mě a utěšovaly. Neexistoval čas ani prostor,“ popisuje Vera pocity před tím, než se jí po zhruba 10 minutách ve stavu klinické smrti podařilo doktorů oživit.

Podobné pocity jako Megan s Verou zažil i Scott, který se do stavu klinické smrti dostal během operace. „Nebylo nic, jen nesmírný klid a mír. Žádná bolest a žádné starosti. Pak už si nic nepamatuji, protože mě oživili. Každopádně doufám, že až zemřu definitivně, bude to stejně příjemný zážitek,“ píše Scott.

O tom, že pocity během umírání nemusí být vždy příjemné, ví své Aaron, který málem zemřel po autonehodě. „Věděl jsem že je konec. Cítil jsem, že již nejsem ve svém těle. A co jsem cítil ze všeho nejvíce byl smutek. Věděl jsem, že úsilí doktorů sleduje má matka,“ popisuje svou zkušenost Aaron.

„Ovládlo mě zklamání. Z toho, že jsem se nemohl s matkou rozloučit, z toho, že jsem v životě nedosáhl toho, co jsem si přál. Smířil jsem se s tím, ale naplňovala mě prázdnota. Teď se snažím žít naplno, aby se tento zážitek nemusel opakovat,“ říká Aaron.

Zážitek, se kterým se svěřila diskutérka Dea se asi nejvíce přibližuje klasickým představám o umírání. „V temnotě se tyčila hora oslnivého světla. Po té se snažili vyšplhat lidé. Věděla jsem, že jsou mrtví a já také. Vydala jsem se za nimi. Najednou mi cestu zastoupil můj bratranec, který už byl delší dobu po smrti a řekl mi, ať se vrátím,“ vzpomíná na posmrtný zážitek Dea.

„Deanne, není tvůj čas. Musíš se vrátit, řekl mi bratranec. Plným jménem Deanne mi říkalo jen málo lidí, když jsem byla ještě malá a on byl jedním z nich. Pak jsem se propadla a věděla, že jsem zpět na operačním stole. Vracela se bolest a normální pocity. Než jsem přestala vnímat, slyšel jsem jen jednoho z doktorů, jak se raduje, že se jim podařilo mě zachránit,“dodává Dea.

Jak to je s posmrtným životem se všichni dříve nebo později dozvíme. Bohužel však na rozdíl od těch, kteří přežijí vlastní klinickou smrt o tom nebudeme moci nikomu vyprávět. Nezbývá než doufat, že na každého po konci jeho života čeká přesně to, co by si přál.