Megalitické kameny Carnac je sada kamenů složitě umístěných v Bretani. Jedná se o nejrozsáhlejší prehistorický monument na světě. Toto megalitické místo bylo nejspíše vybudováno v období neolitu, pravděpodobně kolem 3300 let před naším letopočtem, ale některé části, jsou odhadované na stáří kolem 4500 let před naším letopočtem.

Stejně jako rozsáhlé linie kajícníků byly záhadné kameny Carnacu umístěny v přímém směru přes nerostné území Bretani a udržovaly stráž před vodami Biskajského zálivu. Místní tradice přinesla řadu zajímavých legend o těchto kamenech. Přestože jejich přítomnost a umístění jsou skutečně tajemné, rolníci regionu našli způsob, jak je vysvětlit. Podle hluboce zakořeněné víry jsou megality římští vojáci tesané do kamenů Bohem, aby ochránili svatého Corneliuse, patrona Carnacu. Další z vysvětlení naznačuje, že v noci kameny ožívají a postupují k moři, kde se koupou nebo pijí.

Kamenům byli jim připisovány léčebné schopnosti a věřilo se, že mohou léčit plodnost a pomoct tak lidem, kteří hledají lásku. Tyto kameny Carnac jsou nejen jedním z nejrozsáhlejších prehistorických monumentu na světě, byly totiž zdánlivě stejně důležité,i v době kdy byli postaveny,důkazem je počet kamenů, které jsou a byli zde umístěny. Podle odborníků, v dobách výstavby bylo kamenů více než 10 tisíce. Dnes po tak dlouhé době, je na místě pouze tři tisíce těchto kamenů, ve čtyřech velkých seskupeních: Le Menéc, Kermario, Kerlescan a Le Petit Menéc. Vedle vesnice Le Menéc začíná nejpočetnější řady.

V jedenácti řádcích je umístěno 1 099 kamení, jejichž umístění napodobuje vojáky nebo školáky seřazené podle výšky: největší má 3,7 metrů a nejmenší jen 90 centimetrů. Byly umístěny směrem na severovýchod v jemných vlnách podél mírně zakřivené čáry. Keramické megality jsou větší, přesahují 7 metrů na výšku a pomalu klesají.Ostatní dvě seskupení jsou menší, ale Kerlescan se liší čtvercovým uspořádáním, které tvoří 540 kamenů.

Spekulace o tom co tyto kameny vyjadřují byly opravdu hojené, někteří měli za to, že ukazovaly cestu do chrámů, které již dneska neexistují, jiní zase tvrdí, že kameny mohly mít spojitost s lunárním kalendářem. Hans Hirmenech naznačil, že řady menhirů byly hroby atlantských vojáků, kteří zemřeli během Trojské války. Také James Fergusson vznesl prohlášení, že tyto kameny mohou být obětmi některých z mnoha dávných válek. Jiní učenci, kteří studovali megalitické kameny šli ještě dále a prohlásili, že tyto kameny jsou skutečným hřbitovem jak již vyplývá z překladu názvu Karmario, což znamená „město mrtvých“.

Nicméně zatím nejlepší teorií je ta od Andrého Cambry. který se jako první zmínil o možnosti, že jde o „nebeskou mapu“, tvrdil, že kameny z Carnacu ukazují hvězdy, planety a zvěrokruh. K této myšlence se zapojili i jiní autoři a v roce 1970 se anglický inženýr Alexander Thom ve svých studiích o Stonehenge, vydal po stopách Geralda Hawkinse, aby své poznatky publikoval na Carnac. Podle Thoma byl velký padlý menhir v Locmariaqueru centrem obrovské astronomické observatoře schopné předpovědět zatmění. Měření ukazují, že z tohoto supermasivního gigantického menhiru bylo možné pozorovat osm extrémních poloh Měsíce. Cambry prohlásil, že tyto kameny byly solární kalkulačkou, používanou k vyjasnění nesrovnalostí, pozorovaných v pohybech Měsíce.

Obrovský padlý menhir z Locmariaqueru, známý jako Er Grah (Kámen vílů), měřil na výšku více než 20 metrů a je pravděpodobné, že fungoval spolu s kombinací jiných menhirů, které jsou nyní pryč. Tento masivní menhir má odhadovanou hmotnost 280 tun. Takže otázka zní, jak lidé dokázali, postavit něco tak neskutečného, bez pomocí technologie?

SHARE